Od úplného dna až na samý vrchol

Ronny Fischer a jeho kolega mají právě na přívěsu poslední sud vrtné kapaliny, ranní směna sečení je pro dnešek téměř u konce. Čerstvě upravená „Bouillon“ bude potřeba u jednoho z přibližně 1 000 vyvrtaných filtračních studní. „Studny se vrtají za účelem odvodnění, protože je základní podmínkou, aby ložisko zůstalo bez vody. V tom sudu na přívěsu je 7 000 litrů, který musí být nyní převezen z centrální úpravny výplachu (ZSA) do Reichwalde, Feldriegel 30 – dnes žádný problém; v posledních dnech, při náledí, to však nebylo snadné. Bez regulace tlaku vzduchu v pneumatikách bychom se asi pořád zasekávali.“

„Jednou jsem vzadu skutečně musel odpojit, přívěs jsem dokázal otočit sám, zem byla tak kluzká.“ Jako „předák vrtních zařízení a zasypávání“, jak zní jeho oficiální pracovní titul, zásobuje Ronny Fischer „vrtače“ veškerým potřebným vybavením – jádrovými trubkami, vrtacími tyčemi a občas i těžkým lisem, který může vyvinout tlak až 20 tun, pro případ, že by nic jiného nezabralo a vrtací souprava by se zase zoufale zasekla. Navíc musí být z dolů opět odsáta znečištěná vrtná kapalina. „Proto má náš 5023 nejen nakládací jeřáb, ale i zadní vývodový hřídel, který pohání na místě příslušné vakuové čerpadlo. S plnými sudy se pak jede zpět do ZSA. Je to prostě koloběh,“ vysvětluje, zatímco ťukne pákou na sloupku řízení a 231koňový diesel jede o stupeň výš. Vozový park podle Franka Schroeckha, který je u Vattenfall Europe Mining AG odpovědný za řízení a optimalizaci procesů, čítá více než 80 Unimog. Všechny čtyři těžební oblasti jsou od sebe vzdáleny 18 až 68 km. „Většina našich Unimog pochází z vysoce terénně schopné modelové řady. Používáme je všude tam, kde by běžná vozidla uvízla.“

Naprosto například v braniborském povrchovém dole Welzow‑Süd, který především zásobuje elektrárnu Schwarze Pumpe uhlím. Zde se používají hned čtyři Unimog 5023 jako kontrolní vozidla pásových dopravníků. Protože tam paralelně pracují dvě předřezávací linky, je odkliň dopravován po dvou pásových tratích, které je nutné kontrolovat a udržovat nepřetržitě. Řidič Jens Reiber dohlíží na jeden, 13 km dlouhý pás a během směny najede mezi 40 a 100 km. Dvakrát za směnu musí být pás podroben pečlivé vizuální prohlídce. Aby odstranil znečištění – v nejhorším případě aby uhasil přehřáté válečky – má u sebe nejrůznější nářadí: rýč, lopaty, ale i páčidla a tažná lana. „V červené bedně na korbě je hasicí přístroj spolu s tlakovou patronou. Naštěstí se ale musí použít jen zřídka.“ Spodní vratný dopravní pás je podepřen tzv. girlandami, tedy spodními svazky válečků. Ty se rychle opotřebovávají. Jens Reiber si zapisuje podezřelé součásti a při následujícím dni oprav je rovnou vymění naráz. „V průměru je to asi 100 kusů, které je nutné vyměnit během jednoho dne oprav.“ Všechna čtyři „baB“, provozně uživatelsky nenáročná vozidla pro kontrolu pásů, jezdí na rozdíl od protějšků v Nochtenu na 24palcových 445/70 Michelin XM 47 s polním dezénem. Navíc nepoužívají systém regulace tlaku v pneumatikách.

„Dva vozy jsou neustále v provozu, ostatní dva jsou připraveny na zavolání. Brzdový systém se v provozu rychle opotřebovává, proto používáme uzavřené brzdy s těsnícími lištami z polyuretanu. Doba mezi odstávkami se přesto liší, nicméně Unimog jsou právě pro tuto službu optimálně vybaveny. Při brodivosti až do 1,2 m je žádná, byť sebehlubší vodní tůň nezalekne,“ vysvětluje Schroeckh, který se zde, západně od Sprévy u Sprembergu, vyzná jako ve své kapse. Řidič Jens Reiber, který měří přes 1,80 m, si na svém žlutém dieslovém pracovním stroji cení i dalších vlastností. „Není to jen schopnost v terénu a jednoduché, ergonomické ovládání. Na rozdíl od svých předchůdců s ním mohou pohodlně jezdit i lidé větší postavy. U 5023 je navíc komfortní a dobře odpružený.“